Site menu:

Aktuálně:

Další zprávy »

Noldianova zhouba, část šestnáctá

12.2. 2010 Autor Laxinátor Komentáře Komentáře (3) Kategorie Příběhy Hodnocení 8.33 Přečteno x193

I mezi Dogmany, jimž náboženství velí bojovat až dokonce se najdou zbabělci. Nejen o tom se dozvíte v tomto dílu.

Co se Noldiana týče, konečně se začíná rozplétat zapeklitě zapletená zápletka. Zatím to ale pozvolna rozjíždíme.Blížíme se do finiše, dvoučlenné panstvo... :-)

„Ale, náš králi, zákon jasně praví, že se nesmíte zúčastnit přímé bitvy..." „Všichni tady zemřeme, tak jakýpak zákon? Nechci se tady třást, než si pro mě ty bestie přijdou. Vyjedu proti nim, a vy pojedete se mnou! To je rozkaz krále." Bylo jasné, že nemá cenu Bregga jakkoliv přemlouvat, pevně se rozhodnul zemřít v boji. Ale zbabělým šlechticům se nechtělo zemřít. „Každému, kdo neposlechne, odebírám titul, majetek, pozemky i služebnictvo, neboť ti z vás, již neuposlechnou, ti, kteří zbaběle stáhnou ocasy, to nejsou Dogmané a nesmějí tudíž požívat Dogmanských práv!"
Vládce běsnil vzteky. Podíval se na několik sluhů a ti ihned odběhli splnit před chvílí vyřčené příkazy. Desítka velmožů, pochybné elity starobylé mocnosti, vypadala zmateně. Osm z nich, když zjistili, že to král myslí vážně, se otočili na podpatku a odjeli na koních do neznáma. Marně volali na své sluhy, beznadějně jim kázali jít s nimi. Chudí měli pro rytířské hodnoty mnohem větší pochopení, než vznešení mužové. Alespoň to s nejmocnějším národem známého světa nedopadlo na možném sklonku jeho existence tak tragicky, jak tomu bylo u jiných, méně vznešených.
Žádný proslov na povzbuzení nečekal na těch pár desítek posledních nezapojených do bitvy. Zbylé zálohy, a že jich nebylo mnoho, vyčkaly příjezdu královské družiny. Ne, že by se tak dalo říkat dvěma šlechticům, několika vojákům osobních gard a pár narychlo vyzbrojených služebným, kdyby je nevedl on, Breggo. Nebylo proč hrát si na tradice a na hierarchii, a proto i ten, kdo celý život jen nosil pití, seděl v sedle urostlého hřebce a chránilo ho nejkrásnější brnění. Žádná slova útěchy, ani hlásku nevydal muž, který ztratil vše, i to, co nikdy neměl. Král pozvedl meč a kopl svého grošáka do slabin. Na ten signál všichni zareagovali hlubokým křikem a pobídnutím vlastních koní k útoku. Jen trpaslíci radši zvolili vlastní nohy před zvířecími.

 „Hostina na mou počest, říkáš?" „Ano, ó Temný. Sám velekněz nechal prostřít váš stůl a přinést ty největší lahůdky. Prý na oslavu brzkého vítězství, a protože jste již týden nic nejedl, můj vládce." „Dobrá tedy, vyřiď mu, že přijdu." „Velmi chytré," pomyslel si Noldian, „na hostinu nemohu přijít v brnění. Jen ještě nechápu, jak mě chtějí zabít, aniž by sami zemřeli. Nejspíš velekněz vyšle někoho, aby mi vzal brnění ze stanu a přinesl mu ho," napadlo ho. „Dobrá tedy, pak musím svůj poklad skrýt." Kníže se svlékl ze své zbroje, pečlivě ji zabalil do kusu látky a odnesl za stan. Poté si k sobě nechal přivolat otroka, aby jej oblékl do jeho rudých šatů, připevnil na něj ozdobné šperky a další symbolické předměty. Když poskok odešel, temný elf si pod roucho připnul Smrtonoše.
Za okamžik přišel kněz nižšího řádu, aby Noldiana uvedl k hodovní tabuli. Kníže byl překvapen, když zjistil, že se bude jíst venku a za přítomnosti téměř všech elfů v táboře. „Alespoň si nic nezkusí," napadlo ho. Dokonce na chvíli zapochyboval, jestli si zradu jen nenamlouvá. Od této myšlenky jej však odvedla vzpomínka na hlavu probodnutou šípem. Ne, museli to udělat oni. Nikdo jiný by toho schopen nebyl.
„Vítejte, ó Temný, v hodině našeho vítězství. Lidé se již dlouho neubrání našim šikům. Brzy zavládne temnota i nad touto zemí." Velekněz uchopil cíp svého fialového pláště a pokynul knížeti na znamení, že domluvil, a že hostina může začít. Rduk Omen, sami zahledění do vlastní moci a dokonalosti, nechali přenést železný hodovní stůl svého pána z centra říše temných elfů sem, na tisíce mil vzdálené místo. Takové opovrhování vznešenou magií! Kníže se usadil a naznačil mnichům, aby si také sedli. I když si temní elfové libovali v utrpení všech tvorů, stejně nedokázali snést pomyšlení na jejich snězení. Proto jejich jídelníček tvořily především brambory, luštěniny, zelenina a pečivo. Trpaslíci si všechny nesmrtelné často dobírali, když říkali, že důvodem, proč elfové skoro nikdy nejedí je to, že se jejich strava jíst nedá. Kolik je na tom pravdy, to vědí jen oni sami.
Na Noldianův nenápadný signál přiběhl otrok, zbědovaný a pohublý, ale čistě umytý, oděný v hedvábí a drahých kamenech, který svému vladaři nalil víno. Kníže, jako to dělal vždy, aniž by o té činnosti nějak přemýšlel, přelétl nad číší levou rukou. Náhle se zarazil. Prsten na odhalení jedu byl přeci druhým artefaktem zcizeným z jeho těla! Nenápadně zvedl zrak a podíval se do černých očí vrchního z velmistrů řádu Rduk Omen. Kdysi nenápadný plamen zloby v nich teď jasně plál nedočkavostí. To byla poslední kapka. Noldian prudce vyskočil ze židle, tasil doposud skrytý meč a ukázal jím na osoby sedící naproti němu. „Vy! Vy jste mě chtěli otrávit! Stráže! Chyťte velmistry kdysi ctihodného řádu Rduk Omen! Jsou obviněni z velezrady a z několikanásobného pokusu zabít mě. To oni zařídili mou smrt na bojišti, oni mi ukradli mé věci, a jedině oni mi podstrčili do jídla jed!" Vojáci okolo pohlédli na svého vládce, ale nic neudělali. Stáli a čekali. Mezitím se velmi pomalu zvedla od stolu pětice majestátních kněží, kteří svým jednotným hlasem spustili: „Ale, kníže, my bychom se nikdy nepokusili usilovat o váš život. Jsme vázaní přísahou." Noldian se pokusil odpovědět, ale ke svému překvapení zjistil, že nedokáže promluvit. A tak, svázán kouzlem proradných zrádců, musel vyslechnout celý jejich proslov. „... A jestli jste přesvědčen, že tomu tak je, vezměte si jed odhalující prsten jednoho z nás, ó Temný." „Dobrá, tedy." Knížeti, na něhož právě přestalo působit kouzlo zabraňující mu mluvit, došlo, že se ocitl ve slepé uličce. „Ale uděláme to jinak." Ukázal na jednoho ze svých kapitánů a přikázal, aby mu odevzdal svůj rubínový prsten získaný za věrné služby. Noldian šperk vzal do ruky a pronesl pár jednoduchých zaklínadel.

Hodnocení článku: Hodnocení 8.33, Hodnotilo 3 uživatelů