Site menu:

Aktuálně:

Další zprávy »

Noldianova zhouba, část čtrnáctá

19.1. 2010 Autor Laxinátor Komentáře Komentáře (14) Kategorie Příběhy Hodnocení 7.00 Přečteno x200

Tímto se loučíme s Firthem a Knurkem. S jedním z nich nadobro, druhý by se měl ještě někde objevit.
 Žoldákova poslední rána nedopadla na nejlepší místo. Raghzknagova kroužková košile zachytila jeho obnažené prsty, ze kterých byla při souboji stržena kovaná rukavice, zrovna v místě, kde její majitel obdržel seknutí mečem, jež naštěstí neprošlo úplně skrz. Z brnění ale trčely jednotlivé rozpletené dráty, jako bodliny z ježka. Zrádce zavyl bolestí a rychle ucuknul zpět. I když co nejrychleji zareagoval posunutím levé paže do obranné pozice, mladý velitel tentokrát nepromrhal svou výhodu. Pravý hák podpořený celou vahou mohutného těla si našel místo v oblasti žaludku a následující zásah loktem levé ruky do tváře, umožněný přiblížením se obou jedinců k sobě, obral Knurka o všechny šance bránit se. Druhá ruka okamžitě vystřelila po ohryzku, který je u trpaslíků mnohem mohutnější a odhalenější, než u lidí. Po úderu svalil Firth téměř ochromeného soupeře na záda, patu mu zaryl mezi žebra a několikrát do něj kopnul, aby se ujistil, že se nebude bránit poslednímu smrtícímu chvatu. Se slzami v očích vší silou přidupnul krk svému bratru trpaslíkovi. Křuplo to, odporně to křuplo. Ten zvuk si bude Firth připomínat celý život, bude ho strašit ve snech a nedá mu klid ani za dne. Zvlášť v bitvách ho bude ta ohavnost pronásledovat s každým dalším zabitým tvorem. Teď jej ale čekal jiný problém, stál sám neozbrojen mezi davem rozlícených nepřátel, jimž zavraždil vůdce. I když se starý jižan nestyděl potlačit jakýkoliv názor, odporující tomu jeho, krví, stejně se o své muže staral tak, jak by to nedokázaly ani jejich matky - dohazoval jim ty nejvýnosnější zakázky a vždy kořist rozdal téměř spravedlivě. A teď byl mrtvý. Stále k němu měli závazky, museli splnit úkol.

  První žoldák, vyzbrojený krátkým mečem, bez lepšího brnění, se k němu hnal a máchal jím při tom hrozivě okolo sebe. Syn králův neměl moc času. Porozhlížel se po zbrani, díky níž by se snad mohl ubránit. Skočil doleva, dopadl na tělo elfa, které kvůli své pohublosti jeho pád nijak zvlášť neztlumilo, sáhnul po oštěpu, a v otočce ho namířil proti nepříteli. Toho náraz tupou stranou dřevce sice rozhodil, ale žádné zranění jím způsobeno nebylo. Než stačil šermíř zaútočit podruhé, zabodla se mu do ramene šipka z kuše. Firth na nic nečekal, otočil oštěp a, teď již smrtící stranou zbraně, proklál skrz naskrz vojákovo hrdlo. Jakmile se jeho tělo skácelo, spatřil za ním šťastně přeživší svého sourozence držícího nástroj, který zachránil jeho život.

  „To ti mám zase zachraňovat život, bratříčku?" Trpaslík odpověděl pouze křečovitým úšklebkem. Rozhlédl se. Jednotky jeho bratra spojené s jeho vlastními sváděly těžký boj se zbytkem věrolomníků všude okolo nich. „Tak už nezdržuj a posbírej si svý saky paky," pronesl zachránce, zahazuje kuši a sbíraje ze země válečné kladivo, „ještě tě tu bude zapotřebí." „Firne!," zavolal ještě Firth, než se jeho starší bratr vrátil zpět k tlučení hlav, „Díky." I když měl bratra nade vše rád, znamenalo to, že dosavadní stav jejich malého souboje v zachraňování života toho druhého, který se držel na hodnotách čtyři ku dvěma pro staršího z nich, přestal platit, a byl navýšen na pět dva. „Já ti jednou natrhnu prdel, brácho, to si piš," zamumlal ještě Firth Ocelová Pěst.


Hodnocení článku: Hodnocení 7.00, Hodnotilo 2 uživatelů